Toskánská kuchyně

 

Pro Toskánce, stejně jako pro všechny Italy, je jídlo vášní číslo 1.
A společný stůl je stejně důležitý jako rodina a kulinářské tradice – jsou zvyklí jíst celá rodina pohromadě. Ráno se sice odbudou jen capuccinem a nějakým sladkým croissanem, ale obědy a večeře jedí spolu.
 
Taky žádného Itala nepřesvědčíte, že někde na světě je lepší kuchyně. A nepokoušejte se vůbec argumentovat francouzskou kuchyní, protože si naběhnete, jelikož každý Ital vám odpoví, že francouzské kuchyni dali zaklad Toskánci, potažmo Florenťané v 16. století, když se Kateřina Medicejská vdávala za francouzského krále Jindřicha II. Zděšena úrovní jídel u francouzského dvora, si s sebou do Francie přibrala ty nejlepší mistry kuchaře. Do své cestovní tašky pak přibalila i vidličku a položila tak základ stolování, který se postupně rozšířil do celého světa.
 
Toskánská kuchyně pochází z venkovské kuchyně, je nenáročná na přípravou, je zdravá a lehce stravitelná. V Toskánsku je kvalita všech pokrmů velice vysoká a rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou výrazné.
Nicméne: Italská kuchyně ve všech regionech má jednu společnou vlastnost -  to, že příprava jídel trvá 10 minut a Italove si pak jidlo 2 hodiny užívají. V Česku je to přesně naopak – česká hospodyňka se 2 hodiny vaří s obědem a ten je za 10 minut snězen a ne vždy oceněn.
 
Jak se tedy dnes jí v Toskánsku? 
Kvalitní olivový olej, nesolený bílý chléb bez chuti, který je dobře propečený a uvnitř vzdušný a lehký, florentský biftek + zvěřina (divočák, jelen, zajíc), a konečně víno: to jsou čtyři základní pilíře toskánského kuchařského umění. 

      SPECIALITY      

Costata alla Fiorentina – obrovský biftek i s kostí, u níž je maso nejlepší. Je opepřený a jen málo propečený, servíruje se k němu citron nebo glazé z balzamikového octa
 
Arista di maiale alla fiorentina - vepřová pečeně na pepři a rozmarýnu
 
Crostini – opečené chlebíčky pokapané olivovým olejem a natřené různými pomazánkami (rajčatová, játrová kaparová, cibulová, sardelová).
 
Fettunta - toasty z bílého chleba s olivovým olejem. Tento pokrm je často spojován s listopadem, kdy se ze sklizených oliv lisuje čerstvý olivový olej. Jeho chuť nejvíce vynikne právě na plátcích opečeného křupavého bílého chleba.
 
Bílé fazole - vařené se šalvějí v olivovém oleji, servírované s tuňakem a bílým chlebem.
 
Panzanella – letní salát z okoralého chleba nasáklého vodou a olivovým olejem, doplněný rajčaty, česnekem a bazalkou.
 
Ribollita – Je z kapusty, fazolí, a základ tvoří den starý toskánský chléb.  Ribollita vlastně  znamená „znovu povařený“, zelenina svařená s chlebem obsahuje na polévku velmi málo vody, zato je dochucená výborným olivovým extra panenským olejem.
 
Syrová šunka- je trochu peprnější než  parmská, nebo benátská. K ní se podává často žlutý meloun  nebo čerstvé fíky.
 
Sformato  – rozšlehaná vejce a špenát ve formě bábovky
 
Cacciucco – livornská obdoba francouzské bujabézy – řídké rajčatové pyré s feferonkami, přelité přes plátky pečiva, a dušené ryby a dary moře
 
Lampredotto a Trippa alla fiorentina, nebo-li Dršťky ve florentském stylu.
Dršťky jsou servírované nejen klasicky s vývarem do talíře, ale i v housce jako hamburger s omáčkou salsa verde. Klasická trippa alla fiorentina je připravená s kořenovou zeleninou a rajčatovým pyré. Bartolomeo Sacchi dostal tento recept od Mistra Martino. "Hlavní chod s dršťkami… se vaří a podává na talíři, posypaný kořením. Někteří také přidávají strouhaný sýr".
 
Fegatelli - Játra na špejli
Játra na špejli s kostičkou chleba. Opékaná na rožni nad otevřeným ohněm nebo v troubě.
 
Cenci - Sladké lívanečky
Cenci, stejně jako florentské schiacciaty, jsou sušenky tradičně podávány v čase karnevalu. Jsou k dostání po celé severní a jižní Itálii, a mají různá jména, podle oblasti. V Boloni se jim například říká frappole a v Miláně chiacchiere.